PRESS

Nao Higano je japonská pěvkyně, která svoje umělecká studia dovršila v Bratislavě u předních slovenských pěveckých pedagogů. Úspěšně se nyní realizuje nejen na slovenské, ale i na širší evropské hudební scéně. Jedinečnost jejího projevu spočívá v propojení klasického japonského zpěvu s evropským. Na letoš- ním Forfestu vystoupila v neděli 28. 6. odpoledne v Galerii Or- lovna spolu se slovenskou, v Kroměříži působící klavíristkou Máriou Vaitovou. Spolu přednesly program, v němž byly stejnou měrou zastoupeny oba kulturní světy.

Vstupní branou do tohoto pro středoevropského posluchače tajuplného světa, se stala mantra Óm Shanti, vokální věta přednesená bez doprovodu, jen decentně ozvláštněná chřestítky. Recitativní, až parlandový typ zpěvu převládá v Žalmu na báseň Paula Celana od slovenské, ve Švýcarsku žijící skladatelky Iris Szeghyové. Cantus, písňový cyklus s klavírem na latinské, něžně erotické texty slovenské skladatelky Márii Jašurdové, má čtyři části, obě umělkyně jej přednesly s náležitou jemností. Japonskou hudbu reprezentovaly ještě dvě skladby, sólová dvoudílná Maila od Kazuhiko Hattoriho a Tři písně ze středověkého Japonska od skladatele Kukika Masumota. Z vokální kultury své rodné země sopranistka dychtivé kroměřížské publikum oslovila především specifickým dynamickým i témbrovým modulováním svého jinak poevropsku vyškoleného hlasu, smyslem pro dramatičnost, umocněným příslušnou gestikulací a pro nás nezvyklou mírou afektu ve výrazu. K evropské interpretační tradici se nejvíce přiblížila v závěru recitálu přednesem Dvou duchovních písní (Ave Maria a O salutaris hostia pro soprán a klavír) od Josefa Malovce.

Velmi vstřícnou a oduševnělou partnerku Nao Higano nalezla v pianistce Márii Vaitové, hrající na elektrický klavír, která vokální čísla prostřídala výběrem z Dvanácti preludií pro klavír Dušana Martinčeka. Zvolila preludia čtyři, decentní stručné kompozice, které vhodným způsobem vytvořily prostor pro pozoruhodné vokální kreace.